WE ALL WISH TO BE STARGAZERS
Výstavní projekt WE ALL WISH TO BE STARGAZERS kombinuje prvky z minulosti s jasným odkazem k současnosti. Vystavené umělecké artefakty se inspirují ve středověkém umění a snaží se staré vzory svébytně reinterpretovat do současného jazyka. Instalace se nesnaží samotné obrazy překládat, ale přejímá jejich významový rámec. Historické sondy, které předcházely výstavě, byly odrazovým můstkem pro práci, která se snaží představit kontext, který je pro nás zcela přirozený, ale nikoliv nutně známý. Jsme empatickými bytostmi a vše, co vidíme a pojmenováváme, vychází z nás. Žádné jméno nepřišlo z přírody, nýbrž z nás a tato jména s námi zůstávají. Občas se mění, ale přetrvávají. Epochy získají jména až po jejich odchodu. Věci až poté, co je uvidíme.
Název výstavy i přesto, že nese formu jakéhosi statementu nechává diváka v napětí. Vytváří otázkou, kdo má těmito STARGAZERS být, zda to jsou samotná díla či jejich diváci. Jedná se o instrukce nebo o konstatování faktu? Hvězdy byli vždy prvkem navigace. Když se na ně díváme, můžeme se podle nich orientovat. Je však možné nalézt hvězdu i uvnitř a nejen v nebeských dálavách?
františek, marko
Marko a František se znají prakticky od dětství. Vážným věcem se ale ale společně nikdy nevěnovali. Před příchodem adventu vnáší do sklepních síní diptychu atmosféru srovnatelnou s tajným raně křesťanským ritem po jeskyních středomoří... Ta jeskyně však může být i platónská, a otevřít nám tak oči, podíváme-li se na stěny...
Společné dílo obou autorů se vymyká nejen jejich dosavadní tvorbě, ale také současné tvorbě vůbec. Přináší totiž něco, co asi nikdo nikdy neviděl. Dalekosáhlost experimentu, kdy se jeden vtěluje do role ikonopisce a druhý do role středověkého zedníka, hraničí s představivostí dnešních dní. Smysl toho je však jediný: ukázat, že i ta nejvzdálenější a nejhlubší místa nám nakonec poskytují blízkost a naději, tak jako ji zvěstují hvězdy na noční obloze, když se podle nich pohybujeme. Odtud je již blízko ke kantovské fascinaci.. Pokud nás nepřestává udivovat hvězdné nebe nad námi, pak by nemuselo ani to druhé… Tento mravní zákon si však musíme najít sami. A meditace Františka a Marka je k tomu příležitostí.
josef
Vůně kadidla, jemné světlo svíček a zvláštní atmosféra, která připomíná jak tajemné podzemní rituály, tak slavnostní adventní mše. Ve sklepních prostorách se středověké vzory stávají součástí jakési moderní kaple, kde může každý návštěvník nalézt svůj vlastní vnitřní odraz hvězdného nebe.
natalie
František Felix (*1997) je absolventem AVU, ateliéru Malba 1. V malbě také leží pomyslný základní kámen jeho tvorby, nicméně již od prvního ročníku na AVU není schopen se v mantinelech závěsného obrazu udržet. Díla opouští zeď a směřují do prostoru. Štětec střídají různé nástroje od nože po pokosovou pilu, a ani plátno již není jediným nosičem. Důraz klade František na řemeslnost a proces vytváření samotných uměleckých artefaktů.
Marko Čambor (*1997) je absolvetem UMPRUM, ateliéru Architektury 1. I přesto, že je Marko vystudovaným architektem, nemá k výtvarnému umění daleko. Samostatně pracoval na několika autorských výtvarných projektech. Jak sám popisuje: „Architektura je metoda, jakou se pracuje, nikoliv na čem se pracuje.“
Atelier diptych je malá nezávislá galerie v Nuslích. Zaměřuje se na prezentaci mladých autorek a autorů, kteří stojí na pomezí umění, designu a architektury. Prostor vznikl jako platforma pro svobodnou, neinstitucionalizovanou tvorbu a experiment. Výstavy volně propojují různé přístupy k materiálu, formě i konceptu – bez ohledu
na formální vzdělání vystavujících.
na formální vzdělání vystavujících.
Kurátor: Josef Holeček
atelier diptych
/ WE ALL WISH TO BE STARGAZERS / atelier diptych / Praha / listopad 2024
