V křehkosti spatřuji sílu,
v síle křehkost
a ve slově křehkost cítím Korsiku, ač vůbec křehká není.
Propojuji minulost se současností a hledám pohled vpřed. Dokumentuji, co vidím a jsem si vědoma, jak svým pohledem zkresluji skutečnost. Existuje realita? A je pravdivý obraz opravdu obrazem či zachycením situace? Je možno tu realitu zachytit? Možná je čas vrátit se k textům mého oblíbeného Rolanda Barthese. Odhaluji křehkost mysli i srdce, odhaluji je podobně jako se svlékají korkové duby, když z nich lidé odebírají korek. Putuji krajinami. Obklopují mne a nechávají mne stávat se jejich součástí. Jsou to krajiny opravdové, ale také krajiny mého vlastního já, mého bytí, mého nitra. Putuji krajinami sebe sama, své křehkosti i síly. Naslouchám a tiše pozoruji. Stávám se skrytým tichým pozorovatelem. Naslouchám zemi. Těkám jak tětiva luku, když šíp vyletí a započne pohyb blížící se k cíli. Ve smíru.
Vidím krásu v každém, vidím krásu ve všem. I v tom, v čem ji ostatní nevidí. I v tom, v čem jako by není. V klidném rytmu ostrovního života se stejně setkávám se svou dynamickou výbušností i vnitřním klidem. Putuji se sluncem s jeho východem. Klid se střídá s rychlostí. Napětí. Gradace. Excentricita.
Navazuji, ač možná trochu metaforicky a abstraktně, na práci Otakara Nejedlého, Bedřicha Piskače, Josefa Hubáčka a Jana Slavíčka (a samozřejmě všech dalších účastníků krajinářských cest na Korsiku).
kristýna
Po stopách českých malířů v minulém století vydala se Kristýna na Korsiku. Jako dříve státní stipendisté jezdili do Říma prohlížet si to, co je pro jejich budoucí formování zásadní - antické formy i italskou renesanci a baroko - stejně tak Kristýna míří nazírat bohatě reliéfní krajinu francouzského ostrova.
Navzdory současné krajinářské fotografii odmítá stylizovaný kýč a nahodilé momenty zachycují především nearanžované kompozice barevných ploch, tak jak se staví před poutnici.
Je to krajina tichá, prázdná, matematicky rozervaná na fraktály, která se pod jižním sluncem zároveň slévají do syrově kompaktní mozaiky. Namísto ambiciózního shlížení pokorné vzhlížení k vrcholkům. Tady jsme byli, tady jsme, tady budeme?
josef
Krásná, nádherná, nejkrásnější, voňavá, kontrastní, vyjímečná svou rozmanitou krajinou - miniaturní ráj - Korsika. Hora v moři. Moře tyrkysové barvy, zálivy, hory, palmy, vinice, olivové a pomerančovníkové háje, kaštanové a borové lesy, vysokohorská jezera a bystřiny.
Na fotografiích Kristýna zachytila krajinnou paletu ostrova, který před ní sloužil jako předloha mnohým českým malířům.
Kristýnina Korsika je krásná, je barevná, je klidná, je tichá a je surová. Je přesně tak různá, jak bych si představovala. Je ticho a je klid. Chci se ve fotografiích ztratit, projít, odpočinout si. Chci se dívat.
natalie
Kristýna Dvořáková (*1995) je fotografka a teoretička urbanismu. Teorii nejen skrze fotografii uvádí do praxe na Buďánkách, které jsou její clastrum vivendi.
Atelier diptych je malá nezávislá galerie v Nuslích. Zaměřuje se na prezentaci mladých autorek a autorů, kteří stojí na pomezí umění, designu a architektury. Prostor vznikl jako platforma pro svobodnou, neinstitucionalizovanou tvorbu a experiment. Výstavy volně propojují různé přístupy k materiálu, formě i konceptu – bez ohledu na formální vzdělání vystavujících.
atelier diptych
Kristýna / V křehkosti spatřuji sílu, v síle křehkost / atelier diptych / Praha / prosinec 2023
