ZA VŠECHNO MŮŽE ČAS
Postav dům – zasaď strom – zploď syna. Co jiného, než tento nadčasový imperativ by mělo být náplní života správného muže? Otázkou spíše je, co z toho dnešní muž dokáže naplnit – a jestli vůbec chce. Nabízí se začít u toho nejjednoduššího činu, který prospívá všem a o jehož hodnotě nikdo nepochybuje.
Jan Kvíz ve své tvorbě zkoumá obrazy, které formují naši realitu, a sám u sebe a svých blízkých pozoruje, jak se zapisují do našeho života. Proč mají vlastně randící středoškoláci potřebu zasadit na víkendovém výletu strom – a záleží jim vlastně na něm? A co nám takové sázení stromků může říct o lásce a dialogu s dalšími lidmi, anebo dokonce s přírodou jako takovou?
Dnes ani nemusíme vyrážet do lesa, stačí jen podpořit správný startup anebo rovnou koupit celý sad. Získáme tak pocit, že sami dokážeme ještě něco udělat se změnami, které jsou ve skutečnosti dávno už mimo naši kontrolu. Rozhodnutí zasadit strom bývá dnes často prázdné gesto – přesto se v něm ale nakonec skrývá hlavně víra v budoucnost.
///
„Není čas začít to myslet vážně?“ ptala se v doprovodném textu letošní jarní výstavy Jana Kvíze I když jsem chlap bez vyznání, teď se vyznávám kurátorka Viktorie Vítů. Podzimní výstava v ateliéru diptych tvoří k instalaci v doubické Cifra Gallery imaginární pandán: některé linie vyprávění dále rozvíjí a doplňuje, u jiných zase hledá jejich kořeny. Nabízí se tak otázka, zda už je to tentokrát tedy ta „vážná“ výstava.
A nakonec, stejně jako v Cifře, musíme říct: ano i ne. Uhýbavý pohled post-ironické nadsázky se v Janových dílech stává svébytným jazykem, který, když jím mluvíte, není jen obraným štítem, pod kterým se skrývají syrové pocity. Forma, se kterou pracuje, je neoddělitelná od samotného sdělení jeho děl, protože právě způsob, jakým skládá obrazy převzaté z českého internetu a videa a fotografie vlastní i svých blízkých, nám odhaluje víc, než co dokážou vyjádřit tisíckrát omleté fráze, které se snaží nemotorně popsat něco, na co nedostačují.
Citová upřímnost už je dávno poznamenaná kýčem popkultury a z osobních, společenských i klimatických krizí se stal výhodný byznys. Všichni, kteří se tváří, že mají na životní výzvy jasné odpovědi, se logicky stávají podezřelými. Výstava v ateliéru diptych vypráví o změnách, kterým není možné se vyhnout, a o vědomí, že věci nikdy nebudou takové, jaké byly ještě před několika okamžiky. Ale kdo za to všechno může?
Fotografie ve videu: Anna Šímová
Děkujeme: Týmu ateliéru diptych, Fotograf Gallery, TC UMPRUM, Jiřímu Balharovi, Zuzaně Rambouskové a Viktorii Vítů.
Jan Kvíz (*1995) je absolventem ateliérů Intermediální konfrontace a Volné umění 3 na UMPRUM, zároveň vystudoval hydrologii a hydrogeologii na PřF UK. Jeho práce byly k vidění na několika kolektivních i samostatných výstavách, například Poslední den stvoření (Galerie Hraničář, Ústí nad Labem, 2020), Sama doma (VOLESKY&GALLERY, Praha, 2023) nebo Ikdyž jsem chlap bez vyznání, teď se vyznávám (Cifra Gallery, Doubice, 2025).
Atelier diptych je malá nezávislá galerie v Nuslích. Zaměřuje se na prezentaci mladých autorek a autorů, kteří stojí na pomezí umění, designu a architektury. Prostor vznikl jako platforma pro svobodnou, neinstitucionalizovanou tvorbu a experiment. Výstavy volně propojují různé přístupy k materiálu, formě i konceptu – bez ohledu na formální vzdělání vystavujících.
Akce probíhá s podporou MČ Praha 4.
Kurátor: David Bláha
atelier diptych
Jan Kvíz / Za všechno může čas / kurátor: David Bláha / atelier diptych / Praha / 11.–25. 11. 2025
Foto: Barbora Žentelová
