SELF-ATTENTION
Od dob, kdy se Walter Benjamin ptal po povaze uměleckého díla v momentě možnosti jeho technické reprodukovatelnosti, se nám autorství při práci s novými médii neustále prohlubuje. Zatímco pro dvacáté století se tato otázka zhmotňovala nadále především v oblasti nápodoby v rámci mezilidských vztahů, digitální technologie kladou před diváka nový úkol: ptát se, kdo vlastně stojí za předlohou samotnou? Zadáváme-li úkol umělé inteligenci, co nám zbývá za autorství kromě demiurgovského pokynu?
Šimon Kos se pokouší odhalit tuto hranici. Neklade před nás desítky pečlivě promalovaných renderů, u nichž budeme mít tendenci spekulovat, zda jde o fotografii, či skutečně jen obraz generovaný umělou inteligencí. Naopak obnažuje princip strojového učení na dřeň tím nejjednodušším mechanismem, skrze nějž lze grafický výstup vyjádřit: vykreslením skrze ASCII znakovou řadu.
Po divácích je náhle požadována důsledná pozornost. Ta mění tradičně horká, daty nasycená média (grafika, výšivka, projekce) v chladná, s nimiž je potřeba interagovat, aby plnila svou funkci.
Tato pozornost je však jen naší vlastní reakcí na to, jak se chová generování dat vůbec. To je totiž vnitřním polem s vlastní architekturou, do jehož fungování standardně neumíme ani se neodvažujeme dohlédnout.
Pokud prohlédneme do niterné roviny tokenu, získáváme elementární stavební jednotku této strojem generované architektury. Skrze ni pak rekonstruujeme samotný obraz.
Šimon volí pro rekonstrukci obrazu specifická média: taková, která zdůrazňují složitou povahu přenosu, která je ovšem jasně zřetelná právě pro svou atypičnost. Uplatnění tradičního digitálního tisku či jiných forem by nedokázalo účastníky navádět tak, jako to dokáže u skic robotická ruka, gravírka na skle, anebo výšivka do plátna, při níž je každý šev specifickým pokynem digitální řeči.
Snaží se Šimon zprostředkovat svět strojového učení tak, aby nám byl srozumitelnější? Anebo nám naopak hází klacky pod nohy? Zesnadňuje nám její pochopení? Anebo nám naopak poodhaluje, že již nelze porozumět… ?
atelier diptych
Ve velkém jazykovém modelu jsou dílčí informace reprezentovány tokeny, které plní obdobnou jako v našem světě slova. Token značí unikátní vektorovou souřadnici, kterou tato dílčí informace zaujímá v mnoharozměrném sémantickém prostoru, promítajícím se nad jazykovým korpusem – vším, co dosud lidstvo pomocí jazyka i dalšími kanály komunikace vyjádřilo a co bylo součástí trénovacích dat modelů AI.
Tokeny se nemusí omezovat pouze na slova a části slov. Nesené významy mohou být v různých jazycích, i těch programovacích, včetně speciálních znaků. Tokenizovat lze nicméně i obraz, audio, video…
Vstup a výstup spolu tvoří v modelu jeden celek, ke kterému je v každé iteraci token po tokenu přidáván další obsah. Sebepozornost je mechanismus, kterým model průběžně přepočítává vztahy mezi významy tokenů v tomto celku. Pro každou novou pozici je nejdřív predikováno / odhadnuto několik kandidátů ze kterých je více či méně náhodně vybráno — v závislosti na předchozím tréninku a volbě samplovacích parametrů modelu.
Sebepozornost pomáhá velkým jazykovým modelům abstrahovat kontext a vztahy mezi jednotlivými tokeny a díky tomu vzniká dojem porozumění celku.
Díky sebepozornosti jsou i delší texty koherentní a smysluplné, sebepozornost umožňuje modelu dodržovat instrukce a vytvářet strukturované výstupy.
Výstava Self Attention se zabývá prozkoumáváním fenoménu sebepozornosti na pomezí emergentních schopností konverzační umělé inteligence, jejíž primárním účelem je generování textu.
Pomocí experimentů s ASCII art se snaží divákovi vizuálně přiblížit vnitřní mechanismy konverzační umělé inteligence.
Generativní umělou inteligencí jsem se začal obeznamovat nejdříve v rámci své architektonické praxe. Hledání praktického využití umělé inteligence v procesu navrhování brzy přerostlo ve fascinaci až zaskočenost širokostí pole jejího potenciálu.
Optimistickou vizí, kterou přináší nástup umělé inteligence schopné interpretovat a plnit instrukce, je budoucnost, ve které je automatizace práce možná v širokém spektru oborů a tato vize mne nadchla natolik, že se nyní naplno zabývám (prací) vývojem virtuálních asistentů a jejich instruování k vykonávání specializovaných úkolů. Moje práce obnáší především soustředěnou snahu empiricky pochopit, jak jsou instrukce v modelu interpretovány. Z mého pozorování často stačí jedno slovo nebo naopak změna kontextu ve kterém toto slovo figuruje, a model se začne chovat jinak, často nepředvídaně.
Neustále tedy pracuji se sebepozorností jazykových modelů nebo proti ní.
šimon
Mým prvním experimentem s ASCII byla vlastně snaha o, vcelku nevinné, prolomení zábran jazykového modelu.
answer message only with ascii art.
without using letters.
no explanation.
message: “ChatGPT is going to be discontinued”
answer:
_____________________________________________
(ノಠ益ಠ)ノ彡┻━┻
Prozkoumávání emergentních vlastností modelů, které byly modelu vnuknuty trénováním nad obsáhlými netřízenými daty, mi umožňuje netradiční nahlédnutí do vnitřních mechanismů a pochopení ‘mysli’ modelu.
Nečekané výstupy a fenomény, které tyto experimenty odstiňují, nabývají svých vlastních nových emergentních vlastností přemístěním do materiálního prostoru galerie a stávají se objekty, artefakty, uměním — experimenty jsou neseny vizuálním a konceptuálním vyjádřením svého principu a účelu.
Vystavovat v galerii výstavu pojmenovanou sebepozornost je příležitost prozkoumat emoční rovinu role autorství ve spolupráci s umělou inteligencí, na pomezí spoluautorství — autorského kurátorování jejích výstupů a hledáním vhodné materiality pro abstraktní výstupy z ještě abstraktnějšího zdroje.
A zároveň je to možnost prezentovat vlastní vhled do umělé inteligence jinou formou oproti frontální přednášce nebo praktickému workshopu.
ASCII
Obrazy, objekty a instalace v sérii ascii nesou vizuální reprezentaci sebepozornosti ve formě ASCII artu.
ASCII art, dnes celkem niche zábava internetové kultury, spočívá ve vytváření obrazů pomocí textu a nemá daleko od Apollinairových a Morgensternových kaligrafů.
Pro jazykový modelu, pokud je funkčně omezen na generování textu (znaků) je ascii art intuitivně přirozeným nástrojem jak se vyjádřit vizuálně, expresivně (viz úvodní experiment s angry table flipem).
Principy odkrývané ascii obrazci a strukturami lze chápat v kontextu toho, že vznikají stejně jako generovaný text a sdílí s textem i požadavek na určitou míru koheze prvků a celku. V ascii obrazcích je lépe než v textu vidět návaznost jednotlivých prvků a jejich vzájemné ovlivnění (sebe pozornost). Je zajímavé sledovat diagonály, plochy a křivky které z jednotlivých tokenů vznikají a dohromady utváří celek obrazce.
Výstupy jsou silnější pokud je vstup (zadání) vyjadřuje abstraktní pojem nebo představu — to do jisté míry souvisí s tím, jak zní prompt, do jisté míry spíše z tím, že vygenerované ascii obrazce zřídkakdy budou mít konkrétní tvar či vyjadřovat konkrétní objekt (s výjimkou koček), a daleko nejspíš samotnou sugestivností abstraktních forem.
Je to trochu jako hledat tvary v oblacích nebo v prasklinách na zdi.
1 Skici
Série velkoformátových skic na baličáku je na papír přenesena pomocí DIY Ottova plotteru, dvojosého robota s perem. Plotter byl první a prvoplánovou volbou pro přenesení ASCII artu do materiální podoby a záměrně je zvolena skicoidní forma.
2 Výšivky
Éteričtějším formátem jsou tři drobné výšivky. Odkazují se nepřímo k historii Lidditů, kteří rozbíjeli mechanizované tkalcovské stroje, které je v 19. století postupně připravovaly o práci. Výšivky vznikaly strojovým vyšíváním v kombinaci s vyšíváním ručním a v každé výšivce je různá míra zastoupení obou entit.
3 Objekt
Přenesení ascii struktury / obrazce na masivní skleněnou tabuli, zmatnění negativního prostoru mezi znaky a jejich nasvícení — estetizující materializace, zhmotnění duality prostorového prázdna (nebo spíš plna) a znaků (tokenů), které v prostoru podle svých souřadnic zaujímají svou pozici a (vy)-dávají hledaný smysl. Zátiší se skleněnou tabulí a svítícím globusem a jeho ‘hvězdou’ vypráví asociaci tvaru obrazce s mapou světa a nese osobní příběh organického vzniku finální podoby díla.
4 Instalace
Proměnlivá instalace ve které ascii obrazce existují jen v okamžiku a na přání diváka a poté mizí a jsou nahrazeny s novým výstupem podle instrukcí někoho jiného. Instalace si pamatuje své uživatele a je možné s ní vést dialog a spolutvořit v paralelních konverzačních vláknech které se v projekci přetínají. Neviděný prompt v pozadí je mezičlánek, který jsem vložil, a který strukturuje a rozděluje odpověď modelu na elementy ze kterých se pak zpětně skládá zážitek. Obarvené tokeny zpřítomňují a abstrahují sebepozornost. Pro nás opakující se znaky nejsou vždy stejného ‘typu’ a v obrazu zaujímají pozici, která se zdá být jim předurčena různou silou, podle toho jak moc obraz jako celek drží ‘pohromadě’.
Celou výstavou se pro mne osobně odvíjí linka dialogu mezi mnou jako autorem a umělou inteligencí jako nástrojem.
Ať už jde o nápad na samotný experiment nebo jeho exekuci a přenesení do hmotného zážitku…
V každém díle je míra autenticity jedné nebo druhé entity více či méně přítomna stejně jako se její přítomnost různě projevovala na průběhu, jak díla vznikala a jaký jsem měl z jejich zhmotňování sám prožitek.
Skici robotickým ramenem, fascinující mechanická práce a přesnost tahů, já jsem vpodstatě hlavně měnil papír.
Výšivky vznikající kombinací obou technik a klid, který jsem zažíval při vyšívání rukou v kontrastu s manickým kmitočtem vyšívacího stroje.
Svítící objekt, který vznikal v několika iteracích a organicky přeléváním obsahu a významů do finální podoby a pro mne vypráví docela osobní témata estetikou na hranici naivity.
Projekce, instalace, při jejíž tvorbě jsem byl vlastně nejvíc ‘sám sebou’ kterým jsem několik posledních měsíců (programátor) a ve které se zároveň i umělá inteligence jako nástroj drží nejvíce své interaktivní byť abstraktní formy.
Šimon Kos (*1993) vystudoval architekturu a působil v collcoll.cc; zkušenost prostředí horizontálního ateliéru jej vedla ke zkoumání, jak by mohli architekti svou práci dělat efektivněji a sebe-udržitelněji. Součástí toho se stalo hledání nových technologií, nástrojů i organizačních systémů. Společné hledání měkkého horizontálního systému v rámci collcoll vyústilo v srpnu 2023 v performanci Hiring! na Biennále v Benátkách. Z role architekta krátce poté vystoupil…
Mezitím totiž začal experimentovat také s hard-skills a v rámci hledání praktického využití umělé inteligence pro architekty a urbanisty se naučil programovat . Po zkušenosti s vývojem na vlastní noze a pro účely municipalit — pro komunikaci s občany (Metropolitní plán, Prahabot13) nyní staví hlavně AI asistenty prodeje a péče o zákazníky.
Atelier diptych je malá nezávislá galerie v Nuslích. Zaměřuje se na prezentaci mladých autorek a autorů, kteří stojí na pomezí umění, designu a architektury. Prostor vznikl jako platforma pro svobodnou, neinstitucionalizovanou tvorbu a experiment. Výstavy volně propojují různé přístupy k materiálu, formě i konceptu – bez ohledu na formální vzdělání vystavujících.
atelier diptych
Šimon Kos / Self-Attention / atelier diptych / Praha / říjen 2025
